David ZOUBEK - chuti do fotbalu mám stále dost !
Podobně jako řada dalších jirenských fotbalistů, ve své kariéře má už sedmatřicetiletý David Zoubek leccos za sebou, a to včetně krajánkování v zahraničních ligových soutěžích. Angažmá v červenobíle pruhovaném dresu má ale teprve před sebou, poprvé jej totiž oblékl během prvního zářijového víkendu v utkání divize B v Žatci a podílel se na vítězství 4:2.
Do střelecké listiny se „Zub“ napoprvé sice nezapsal, ale v první půli k tomu měl blízko po střele z trestného kopu a krátce před pauzou při-hrál Márovi Kinclovi na druhý gól. V 73. minutě ho pak vystřídal To-máš Jandzik.
Davide, jaký byl tedy tvůj první zápas za Jirny?
„Především je důležité, že jsme ho vyhráli, a rozhodně to bylo zasloužené. Vždyť už do dvacáté minuty jsme mohli klidně vést 3:0. Jak už to ale ve fotbale chodí, místo toho jsme jako první inkasovali a dotahovali pak vedení domácích. Ono když si to pak někdo přečte v novinách, tak vidí třeba jen to, že jsme dali dva góly z penalt, jenomže obě byly zcela jasné. První po faulu na Máru Kincla a druhá na Kejhiče, ta byla také stoprocentní. Dokonce nejméně jednu další penaltu rozhodčí Žatci ještě odpustil, mohli jsme vyhrát vyšším rozdílem.“
Tušil jsi, že to bude až tolik vyhecované?
„V úvodu sezony jsem sice nehrál kvůli zranění, viděl jsem přesto všechny naše zápasy. Také v Zápech a v Neratovicích to bylo ze strany diváků vyhecované. Takže odpověď zní ano, čekal jsem to i v Žatci.“
V posledních dvou sezonách jsi hrál druhou ligu za Kladno a pak jsi se vrátil do Bohemians Praha, na rok do ČFL. V čem je pro tebe divize jiná?
„Je potřeba říct, že na poměry divize máme hodně kvalitní mužstvo. Spousta zkušených hráčů, kteří se chtějí prosadit hlavně díky své fot-balovosti. Tím také soupeře přehráváme. Není divu, když tu jsou hráči se dvěma sty starty v lize. Obr vzadu, Jindras uprostřed a Mára Kincl vepředu, ale i Petr Bílek, Marek Smola a další, to jsou opravdu fotba-listi. Taková zkušenost prostě musí být vidět. Chci říct, že jsem šel do Jiren rád, protože se tu hraje dobrý fotbal a navíc každé vítězství těší. Například na Kladně to byla druhá liga, muselo se víc běhat, ale Jirny mají lepší tým.“
Takže si myslíš, že byste zvládali dokonce i tu druhou ligu?
„Jak říkám, kvalita je tady vysoká, na druhou stranu je nás tady hodně hráčů už jaksi za zenitem a běhavější styl hry by pro nás nebyl.“
Často bývá územní převaha Viktorie taková, že se až zdá, jako byste snad ani nehráli naplno…
„Může se to zdát, souvisí to však i s kvalitou soupeře. V divizi máme prostě navrch.“
Odehrál jsi první zápas, musí i tak velký mazák platit zápisné?
„Zatím jsem nic neplatil, ale určitě mě to čeká. Musí si říct pokladník, tím je kapitán Jarda Jindráček. Uvidíme, třeba to přijde s prvním gólem.“
V Bohemce řadu z vás Jindras trénoval, teď jste spoluhráči. To je trochu zvláštní, ne?
„Známe se už dlouho, na hřišti si navzájem věříme. Co se týče mé osoby, Jarda vždy věděl, že se na mě může stoprocentně spolehnout na hřišti i v kabině, a to přetrvává i nadále tady. Takže mi to nepřijde nějak zvláštní.“
První tři zápasy jsi nehrál, takže teď už jsi zdravotně v pořádku?
„Bohužel, ještě to není stoprocentní. Měl jsem natržený postranní vaz na pravé noze. Někdy ho cítím, to pak jdu přes bolest.“
To ale znamená, že si musíš dávat podvědomě stále pozor, ne?
„Při zápase na to člověk nemyslí, ale po hodině hry jsem to už cítil, a tak jsem pak střídal. Tady je výhoda, že je tu i silná lavička, vždyť mě střídal Tomáš Jandzik. Jsou tu ale i dobří mladí hráči, jako třeba An-drew Kliment nebo Škodovka. Když se v našem týmu vystřídá, nepřijde na plac jen kus, ale fotbalista.“
Cítil jsi ne úplně doléčené zranění, možná i proto, že jsi hrál po delší době.
„Je to tak, byl to pro mě první zápas zhruba po čtvrt roce. Ani jsem v té době pořádně neběhal. Zápasový rytmus musím teprve chytit, to chvilku trvá.“
Při utkání v Žatci jsi nastoupil na postu centrhalva, to ti vyhovuje nejvíc?
„Asi tak: léta běží a kraje záložní řady jsou přece jen víc běhavější. A také je tam potřeba víc dravosti, takže je to spíš pro mladší, než jsem já.“
Jak se společně s Jindrasem, řečeno v uvozovkách, vejdete do středu záložní řady?
„Jarda zrovna v Žatci hrál zleva, takže tam byla trochu změna. My si ale vždy vyhovíme, jsme na to dost zkušení. Není problém.“
Dá se tedy očekávat, že Viktorie opět suverénně vyhraje divizi B?
„Nevím, zda to bude suverénně. Každý soupeř se tu chce na nás vytáhnout jako na velkého favorita soutěže. Ono to může vypadat jednoznačně, ale opravdu každý zápas začíná za stavu 0:0. Někdy musíme i dotahovat vedení soupeřů, takže jednoznačné je to pouze na papíře.“
Který ze soupeřů by měl nejvíc zlobit?
„Tak to opravdu nevím, divizi totiž hraju poprvé. Vlastně jsem teď odehrál první divizní zápas v životě. Ono je to ale jedno, co a jak ostatní týmy, beztak se od nás nečeká nic jiného než prvenství. Soustředíme se proto sami na sebe a ne na soupeře. To už spíš ať se oni dívají na nás.“
Co říkáš tomu, že by se v Jirnech hrála od příští sezony ČFL?
„Odpadnou béčka, takže by to měla být taková kvalitnější divize. Uvidíme, tohle necháme na šéfovi klubu panu Jíchovi, zda postup akceptovat či ne. Ale my ještě zatím první nejsme, myslím po třicátém kole.“
S odchodem béček z těchto soutěží tedy souhlasíš?!
„Je to tak lepší. Je to všude ve světě, že béčka mají svoji soutěž. Když jsem byl v zahraničí, praxe byla taková, že my jsme hráli třeba v neděli a béčka stejných soupeřů už v sobotu. Je to i pro ně lepší.“
Máš ještě ambice vrátit se do Bohemians Praha a zahrát si druhou ligu?
„To už ne. Kdybych je měl, mohl jsem tam zůstat, ale jsem soudný, čas letí a přenechám to mladším. Ani jsem to v létě nezvažoval. Měl jsem i nabídky ze třetí ligy, například z Loko Vltavín, ale protože znám pana Jíchu už dlouho, zvolil jsem cestu do Jiren.“
<>Jak dlouho ještě chceš na této úrovni soutěží hrát?
„Uvidíme, samozřejmě to závisí hodně na zdraví. Zda se spraví koleno a vydržím pohromadě tak nějak dál. Budu-li v pořádku, chuť mi chybět určitě nebude. A může se stát, že si tady ještě stihnu zahrát i ČFL.“
Tvoji synové se potatili, také hrají fotbal. Jednoho z nich sám trénuješ, že?
„Trénuji už dlouho žáky v Kunicích, je to sedm nebo osm let. Tady je i můj mladší syn Filip, kterému je jedenáct. Staršímu Davidovi je šestnáct a je členem ligového kádru U 16 v Mladé Boleslavi. Jsem rád, že jsou u sportu a ne u počítače nebo u nějakých partiček. Ostatně ve fotbalovém prostředí vyrůstali, takže po mě jednou převezmou štafetu.“
A bude ještě další?
„To už ne, třetí dítě neplánujeme.“
Co bude dělat David Zoubek, až opravdu skončí s fotbalem?
„Zatím o tom zase až tak nepřemýšlím. Něco mám rozjetého se zahraničními partnery. Mám v rusky mluvícich zemích, kde jsem působil, hodně dobré kontakty, takže je využívám. Ale nechci předbíhat.“
Do jaké míry tě zatěžuje nebo obtěžuje kauza Olomouc? Stále to není uzavřeno.
„Já už do Olomouce k soudu ani nejezdím. Naposledy na svazu nám bylo řečeno, že jsme se zachovali správně. Už mě to ani moc netrápí, tak jako dříve, kdy se o tom napsala spousta nesmyslů. Teď se ale ukázala pravda a o pravdě se moc nepíše.“
